login:
heslo:

nejsem registrovaný

Kutná: Jakube, kam to zase.. s prominutím.. teď nemů?u říct to, co jsem chtěla.

deník septimána

ještě více po vánocích

jejda a jsme na řadě... naši milí oktaváni mají za sebou příjemné maturitní povinnosti v podobě plesu. K jeho úspěšnému průběhu zajisté napomohla vydatná pomoc tanečníků, podavaček, květinářek, přidržovatelek, tombolářek atd. atd. z naší třídy. Něco jako generálka..

těsně po vánocích

letošní rok se pyšní šestkou na konci!

těsně před vánocema

kterak rozcinkaný vánoční ples 2005 dopadl dozvíte se nejlépe v sekci fotek

9.12.

Poté, co Cilf a jiní odvedli zajisté bravurní výkon během předtančení (zaslechla jsem), maturanti obchodky byli ostužkovány (zaslechla jsem), posbírali si své drobné (zaslechla jsem) a začalo se s tradiční plesovou zábavou (zapila jsem). Konalo se samozřejmě půlnočko (VIDĚLA jsem!), aktivní jedinci se dali do pohybu (tančila jsem) a než jsme se nadáli, končil maturitní ples (postřehla jsem).

kolem 25.11.

Slavili se narozky Markét bez Markét a Verůš s Verůš.... ...Absolut se pomalu zaplňuje, na scénu vstupuje paní Haisová s úmyslem opít oslavenkyni (netušila, že o to již bylo postaráno). Zářivka u fotbálku zdá se být konečně spravena a rozjíždí se celonoční utkání. Někteří bojují za pomoci línách umělohmotných fotbalistů, někteří si za bojovou zbraň určili tágo, bojovalo se ale i s obsahem sklenic a v neposlední řadě sami se sebou. Není snad nutné dodávat, že jsme všichni zvítězili.

baj vočko 11.11.

K oslavenecky plodnému školnímu roku přispívá se svou osmnáctkou i Majkét. K oslavě viz. za týden.

tušim že 4.11.

My, kteří jsme zanedbali své společenské povinnosti a nedostavili se na oslavu 18 Hardičky Jaise (jež mimochodem zapříčinila zaplnění Shandy), přidáváme se ke gratulacím alespoň písemnou formou.

Kdysi dávno v lávce

Široká účast a blízký zdroj lihovin způsobil asi toto: jeden křičí na druhého, třetí lamentuje nad fotbálkem, čtvrtý s pátým si připíjí, šestý se sedmým tvoří nejdelší brčko na světě, další otvírá misku s tvarohovou buchtou a nabízí deváté, další se souká do čersvě nabytého trika, zatímco jiný pije a pije a má už třetí klíčenku. Sečteno a podtrženo, rovná se veselý pátek.

úterý 11. října

Nazdárek deníku, že nevíš co nás potkalo za vyjímečnou událost?! A já to vim, heč! Vedení školy už se totiž nemohlo koukat na naše obličejíky porůznu pochroumané nudou a proto nás poslali na exkurzi do jižních Čech. V domnění, že načerpáme pozitivní energii a konečně se začneme hlásit. Jako první byla na programu návštěva pracovního táboru Vojna u Příbrami, která v nás zanechala dost silné dojmy. Zaplať pánbůh za toho milého mladého pana průvodce, který sem tam prohodil nějaký ten žertík a uvolnil tím tu pekelně stísněnou atmosféru! Následně nás čekala projížďka vláčkem v Příbramském podzemním dole. Bomba! Řítím se rychlostí světla podzemními chodbami stále níž a níž, vlají mi vlasy, jsem zařízlá do sedadla, kdybych se pustila držátka tak musím zákonitě uletět! A vláček hučí a frčí níž a níž, ty serpentiny jsou na tom to nejlepší, waw, tady jde do tuhého! Stůjte! Alča v zatáčce vypadla!!! ...jojo, tak takhle nějak jsem si podzemní jízdu v kebuli vykreslila a to byla zásadní chyba, která zavinila moje největší životní zklamání...dvouminutová jízda...rychlost dvacet kilometrů za hodinu...ach jo! Absenci dobrodružství jsme si snažili vynahradit účelným zablouděním v jakési černé, dlouhatatánské chodbě, ale pan průvodce nás okamžitě načapal a dobrodrůžo opět zmařil. Jediným dobrodružstvím nám konečně zůstaly nohavice hrůzostrašně zabahněné až po kolena a strach nahánějící čvachtot bot. Tak a teď to víš i ty, deníčku a slyš mé rady: tábor vojna ano!! Rozhodně navštívit! Hornické muzeum Příbram nenene!! Vyhnout se obloukem!

- Markét -

Před jistou dobou, sobota, něco kolem 01:30

Milý deníčku, jsem v tom úplně nevinně! Fakt! Všechno se to semlelo strašně rychle. ...Markét?...Copak?...Budeš nám psát deník?...Mám na výběr?...Ne...Aha...Tak platí!....Tak jdem radši hned na dalšího panáka!...Dvakrát dvojitou, prosím...Tak na deník septimána!!!!! No tak to vidíš, říkala jsem, že jsem v tom nevinně! Čestnou roli zapisovatelky jsem podědila po naší milé Tamčatce, která dobrovolně a zcela bez násilí přestala být naší spolužačkou, a proto by její výpovědi, jak jistě sami posoudíte, nebyly až tak docela objektivní. No, a tak píšu. Při této příležitosti by se pravděpodobně hodilo čestně prohlásit, že se ze všech sil vynasnažím dodávat Ti události pravidelně a bez zpoždění (což se zatím ani trošku nedaří, ale pššt!), že příspěvky budu psát zodpovědně, s radostí a s nadšením, že nebudu nijak mlžit ani zkreslovat a nebudu používat sprostá slova!! Takže napřečtenou, zdraví Tě Tvá nová spisovatelka Markét sukinka!

- Markét -

sportovněturistický týden

1) Namazala jsem si chléb obtloustlou vrstvou másla, vložila neskromný úřezek turistického salámu a svačinku zabalila do ubrousku. Nazula jsem vysoké turistické boty a do batohu jsem pečlivě složila turistickou mapu. Stále to není ono. Něco mi chybí...

2) Namazala jsem si chléb obtloustlou vrstvou másla, vložila dva neskromné úřezeky turistického salámu a svačinku zabalila do ubrousku. Nazula jsem vysoké turistické boty přes turistické ponožky a do batohu jsem pečlivě složila několik turistických map. Stále to není ono. Co může ještě chybět...

3) Namazala jsem si chléb obtloustlou vrstvou másla, vložila dva neskromné úřezeky eidamu a svačinku zabalila do ubrousku. Nazula jsem vysoké pohorky přes bavlněné ponožky a do batohu jsem pečlivě složila několik cyklistyckých map. Postávám na nádraží a čekám na septimu. Konečně je to tady. Je ze mě turista.

nešťastný čtvrtek 1.9.

Univerzální zpráva, nehodící se škrtněte: Po (dlouhých/ krátkých/ úžasných/ nudných/ intenzivně prožitých/ pracovních/ prokalených/ letošních) prázdninách jsme opět (s nadšením/ obavami/ očekáváním/ nechutí/ odporem/ smířeným srdcem) zasedli (do školních lavic/ za katedru/ za mříže). Poté, co jsme zvedli očka na (třídní učitelku/ třídního učitele/ kuchařku/ bachaře) nám došlo, že je to tady znova... Atmosféra nám dala pocítit, že chvíle zábavy a oddechu jsou nenávratně pryč a nám nezbývá než na ně s (radostí/ smutkem/ přáteli/ rodinou/ puštěným plynem/ slzou v oku/ úsměvem) vzpomínat.

pátek 19.8.

Jednoho osudného dne stalo se, že veškeré loučení s Bárou Kalistů potvrdilo svou účelnost a všechny jistě pomyšlení takové nás dojalo, že naše spolužačka právě v letadle sedí a za oceán cestuje. Nechť nejen cestu, nýbrž i celý roční pobyt užije řádně si; takové jest přání nás všech -pozůstalých.

sobota 13.8.

Blahopřejeme rovněž Alush k svátku!

deštivý pátek 12.8.

Tentokrát to bylo těsné... Noční koupel při nocování v lomu u Konstantinových Lázní byla sice obohacena pobytem na voru, ale zárověň znepříjemněna začínající vichřicí a lijákem. Poté, co jsme vylezli z vody a řádně se osušili (zbytečná práce), promokli jsme při stavění stanu na kost. V mírných dešťových přestávkách jsme stihli opéct kloásky, nalézt velký vůz, popít a především rozloučit se s Bárou.

čtvrtek 11.8.

Všem Zuzkám, které si kdy u nás nachazeli a nacházejí, gratulujeme k jmeninám!

1.8.

jsme za půlkou...

30.7.

jsme před půlkou...

úžasných pár dní od 11. do 14.7.

Tak jsme to dali. Jesenice nás překvapila svou širokou nabídkou denních i nočních možností, využili jsme je do jedné.... Představte si romantickou procházku po kolejích, příjemné pojezení (přejezení) v místní hospůdce s točeným gambrinusem, západ slunce nad třpytící se hladinou Velkého rybníka a jeho úpěnlivé pozorování z jemně písečné pláže, sportovní hry všeho druhu, večeře z čerstvě natrhaných třešní, posezení u ohniště obřích rozměrů s partou nových přátel, tradiční koupel při svitu luny... a několik zvracejících účastníků. Tak to byl kemping 2005; za účast děkujem skálopevným jedincům jako i těm, kteří se připojili dodatečně. Těšte se na příště!!!

zhruba 9.7.

Stanování v okouzlujícím prostředí lomu u Malovic proběhl ve přátelké atmosféře čtyř účastníků. Pochopitelně nechyběl oheň, buřty a noční koupel.

doufám že pondělí 4.7.

Díky Markétky ubytovacím schopnostem jsme se sešli v nebývalém počtu ve stříbrské pískovně. Akce byla pojata hudebně, pařičsky, tanečně, frisbeeově a tradičně se povedla.

posledního školního čtvrtka

Příspěvek speciálně na Hardovo vyžádání: "Napiš tam hlavně, že my čtyři jsme vydrželi slavit nejdýl!"
(mimochodem, pravda to samozřejmě není)

odpadní středa 22.6.

Jsme ten nejlepší toxický odpad na škole, heč!

12.-14. června

Dobré zprávy: jeden paťák s sebou, pokoupání v budějkách, sprcha na pokoji, machr tréninky ve frisbee, chutné večerní plnění žaludků, zkušenosti s první pizzou aneb kam nechodit na oběd v Nových Hradech, Terčino údolí s vodopádem bez vodopádu, Věrčina cenná popelářská praxe, grilling s matematickou bojovkou a mnoho dalšího. Špatné zprávy: Vono už je po vejletě?!

pátek 3. června

Taková menší oslavička jednoho svátečku ve stylu bmx nokia závodíčku. I přes to vedříčko jsme si báječně zanakupovali, zachrochtali švýcarsky, zmlátili jedny brejličky a jeden hotelík hiltoník, zakoukali se do hafo rideříčků a spapkali tři tuny lentilkový zmrzlinky.

sobota 28.května

Stalo se to zase. Den předem jsme měli v plánu kemping se vším všudy na Výrově. Dopoledne jsme stále měli v plánu přespat na Výrově. Odpoledne jsme měli v plánu zastavit se cestou na pár minut na oslavách v Brodě a pak přespat na Výrově. Večer jsme měli v plánu dát v Brodě teda ještě jedno, dvě, tři atd. a pak se přesunout na Výrov. A pak, pak jsme se na plán vykašlali.

sobota 21.května

Nezbývá vám než vylézt na stoličku, v duchu se pomodlit a pevnou smyčku na laně seznámit se svým krkem... Propásli jste totiž další super punkovou akcičku. Od původního plánu (cesta do Okrouhlého Hradiště, jedno pivko na povzbuzení, pěší přesun na hrad Gutštejn, opékání všeho možného, včasný spánek)jsme se sice v konečné realitě nepatrně vzdálili (cesta do Okrouhlého Hradiště, jedno pivko na povzbuzení, druhé pivko, třetí, žádný přesun, čtvrté, co to je za pejska?, vodka, kašlete na Gutštejn!, páté pivečko, ještě chvilečku posedíme...), nicméně po vyřešení ranní záhady Kde jsme se to probudili??? a následné rekapitulaci večera jsme opět museli uznat, že to teda stálo za to!

na májku 2005

ačkoliv to nejdřív vypadalo na skromnou májovou oslavu ve třech lidech, nebyla to skromná májová oslava... byla to SUPER MÁJOVÁ OSLAVA za účasti pražských, sportovních, gympláckých i negympláckých hostí, jedné nepojízdné motorky, jednoho nepojízdného kartiče a naštvaného cilfa, stáda mravenců a much, jednoho stanu pro čtyři - pro dva, jednoho dost mokrého rybníka, jedné neviditelné a často uhýbající cesty,... a především ve společnosti dobré nálady. Vzpomínáte?

pátek 22.4.

Tak jsme si všichni hezky zabasketili na maratonu, že... dali jsme nejvíc košů... vyhráli obrovský zlatý pohár... prodriblovali celou noc... a pak jsme se probudili a vzpomněli si, že basketbalový maraton byl vlastně odložen.

nedefinovatelný den v dubnu

Doufám, že už jste tu skutečnost zaregistrovali sami, jedná se totiž o dosti podstatnou věc. Cilf nám totiž nejen předělal image, ale rovnou i zajistil, že jsme teď ty neeeeeeeeeeejhezčí stránky na světě!
(to jsem neřikala já, to ten počítač sám kdyby něco...)

čtvrtek 14.4.

Skupina několika politických vyzvědačů ze strany Turkmenistánu a Súdánu, která se celých šest let v přestrojení za naše spolužáky utajeně pohybovala po prostorách školy, nasedla ve čtvrtek ráno na vlak směr PMUN. Přesně tam, na Pražském modelu spojených národů, konečně odhalili své pravé identity, včetně národnostních příslušností. Musíme ovšem konstatovat, že už jsme si na jejich přítomnost natolik zvykli, že nám naše srdce nedovolí deportovat je do jejich rodných zemí a ponecháme si je tady navždy.... doufám...
delegátka turkmenistánu

sobota 2.4.

V nezvykle hojném počtu jsme se sešli ve večerních (až ranních) hodinách ve stříbrském kulturním domě. Všichni roztomile rozespalí, v proužkatých nočních košilích, saténových pyžámcích, s chlupatejma bačkůrkama a s patřičně přeleženými účesy, to vše jen proto, abychom na pyžamovém bále nevyčnívali z davu.

někdy na konci března

jau jau... ty velikonoce ale letos zase bolely...

sobota 12.3.

Někteří po Šibřinkách, někteří po filmovém vyžití - nikdo však nikterak svěží - sešli jsme se poránu za účelem obohatit své mozky o nové diplomatické poznatky. K tomu nám dosyta posloužil poslední workshop PMUN, těšíme se na konferenci.

pátek 11.3.

Po několika dnech trpění pod nadvládou krutých suplujících vyučujících (nápor chřipkové epidemie se samozřejmě těm nejkrutějším z nejkrutějších obloukem vyhnul)a po další písemce z fyziky (připomínám namátkou pár obvyklých vět od nezávadného "Jano! Na jaký straně?", přes mírně intrikánské "Hardo! Jak je ten vzoreček?" nebo "Vájo! Kolik to vyšlo?", až po naprosto nekryté "Vráťo! Pošleš mi ten příklad?"), no tak sem se zakecala, že nevim, kde jsem skončila... Chtěla jsem vlastně jen říct, že jsou tady PRÁZDNINY!

čtvrtek 3.3.

Vyhlašuji naprostou a neodvolatelnou svobodu v oblasti školského mučení a otrokářství. Kdo není postižen chřipkovými příznaky, nemusí se namáhat s nepříjemnou simulací a zůstat doma bez výčitek svědomí. AŤ ŽIJOU CHŘIPKOVÝ PRÁZDNINY!!!

neděle 13.2.

vyhlašujeme pátrání po neznámé osobě s vandalskými sklony, která se včera v podvečerních hodinách neoprávněně nabourala do vysílání rádia Sexta 2 Neutron na frekvencích 87,0 a 88,9 AgM a svým nedbalým prohlášením (viz. sobota 12.2.) se snažil(a) přivést posluchače k falešnému podezření, že jsme se v uplynulém období jenom flákali. Původní informace měli být zhruba tohoto znění: dostali jsme vízo, slavili jsme, byly pololetní prázdniny, slavili jsme, byli jsme v neděli na špičáku a nikdo se nezabil, slavili jsme, psali jsme milion písemek a nikdo nezkolaboval, slavili jsme, vrátila se nám naše mnohokrát opěvovaná Fuhrerin (1. hodinu jsme uctili 2 prověrkama a zkoušením), slavili jsme,... Přijměte proto naši omluvu a nezdráhejte se nové sdělení považovat za pravdivé. A to už je pro dnešek opravdu vše, vážení televizní diváci. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.

sobota 12.2.

po delší odmlce vám opět přinášíme souhrn nejzajímavějších a nejvíce zapamatováníhodnějších událostí. Takže co se v našich studentských životech za minulých pár dní přihodilo? Nic. Děkuji za pozornost, konec hlášení.

úterý 25.1.

Já sem nechal doma svačinu!... ozývalo se z našich úst během vyčkávání na vlak ze Stříbra do Prahy. Speak Deutsch? Jo?... ozývalo se z našich úst při nahánění chudáků cizinců kolem svatýho Venci na koni. Cheeseburger, pikantní křidélka?... ozývalo se z našich úst při vykupování zásob všech stravovacích zařízení různého typu v okolí Hlaváku.
Chroooo pšíííí, chrooooopšíííí... ozývalo se z našich úst při bedlivém pozorování falešného nebe v planetáriu. Bylo to hrozný a už nikdy nikam nejedem... neozývalo se.

pátek 21.1.

Zase ples, tentokrát maturák obchodky. Koho z těch všech plesů ještě nebolí nohy, hlava nebo žaludek, ať se okamžitě nehlásí... a vida, všechny!

7.1.

Gratuluji pomocnicím-stužkařkám k úspěšnému bezplatnému propašování se na maturák gymplu. Údajně se vás na zabezpečování pozdějších představení sešla dokonce VĚTŠINA...

3.1.

Koho nebolela hlava z letošního 1. školního dne (tzv. den "vyprávěcí"), ten musel požít nadměrné množství ibuprofenů.

vzhled:
červený - modrý - oranž - zelený