Zuzka Dlhá

Naozaj pekný by bol tento úryvok o Zuzaně Dlhé vo slovenštině, vo kterom by som mohol´ napísať o jej láske ku zvieratom. Presne neviem, čo chcem napísať (což ma velmi mrzí). Len predpokládam, že to koncom nebude nic geniálne. Že Zuzka je svojom zpösobom blázon, s tímto som sa už zmieril. Také preto hodlám stvorit krátku bláznivu československu pohádku na tému „Zuzana Dlhá“.

Bola jednou jedna malá československá holčička, ktorá se jmenovala Zuzanka a milovala čokoládu. Pretože s oblibú chodila do lesa, brala si tam s sebou hned několik tabulek milky (mononukleóza nemononukleóza), len preto, aby netrpěla hladem. Dněs však bolo všechno inak. Maminka vyslala Zuzanku za babičkou do Tater. Zuzka by jindy odporovala, cesta ale vedla přes les, a preto bez odmlúvanie osedlala kamzíka vydala se za babičkou. Keď se přiblížila svahům hor, potkala Juru Jánošíka. Ten ji varoval pred vlkom, ktorého viděl běžet smerom k babiččině chajdě u Štrbského plesa. A skutečně, dvere domečku boly vyražené a vlk se již sápal na stařenku. Prozíravá Zuzana mu nabídla svou poslední tabulku milky a radostí přijal. Zapil ji fernetom v čokoládě (čokoláda jako čokoláda říkala si Zuzana) a … a vypadaly mu zuby. No vezměte si, že taký bezzubý vlk je celkom k nepoužitie!

Za tuto prokázanú odvahu si zasloužila obdiv celého Slovenska, včetně Jury Jánošíka, ktorého si vzala za muža. Jánošík pověsil zbojnictví na hřebík a společně odešli do ústranní na Gerlechovský štít. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Tento česko-slovenský článok je můj malý dárček iba pre těba, hej?