Alena Pecová

I řekl Bůh (potom co se po dlouhé pařbičce s archandělem Gabrielem probral v krutém deliriu a nemohl najít zapejk aby zapálil svíčku): „Budiž světlo!“ A byla tma. Nakonec přece jen našel zapejk, svíčku a nakonec i lampičku. A bylo světlo.

Z nudy začal tedy tvořit svět.

1. den oddělil nebe a moře. Stvořil také mikrofon a repráky.

2. den stvořil vodu, pevninu a rostliny (taky tabák, aby pořád nemusel chodit do trafiky a měl ho doma).

3. den oddělil den a noc, taky vytvořil hudební nástroje a aby se neřeklo tak i nějaké to Slunce (a sním i Metaxu), měsíc a pár těch hvězd.

4. den stvořil ryby, ptáky a Morcheebu, aby měl kdo tu všechnu aparaturu obsluhovat a aby se mu lépe pracovalo (když už byl v tom tak nezvykle dlouho a hlava už jej po několika litrech česnečky přestávala bolet).

5. den stvořil Winnieho the Pooha, Ijáčka, Prasátko, Tygra, Králíka, Klokánka a ostatní savce. Nakonec i fotbalový míč.

6. den stvořil k tomuto fotbalovému míči Adama a z jeho dredu ženu, aby se chlapec nenudil. Zakázal jim sahat na tabák a odešel ke Gabrielovi zakalit. Žena (výrobní název Eva) utrhla přes zákaz list a podávala jej Adamovi, ten odmítal. Pobízela jej, v napnuté ruce list, a tiše mu šeptala: „Ale na!“ A tak se z Evy stala Alena. A první hřích byl na světě. A jak to bylo dál? No to už znáte (jen Bůh hodil šavli).