login:
heslo:
nejsem registrovaný
MENU
my

Klime?ová: Ne, Marku, dneska ne, bolí mě hlava...

my

medailónek

30. února

Můj milý deníčku,

Stalo se to, co se nikdy stát nemělo. Já vím, že jsem malá a ošklivá, ale Cilf mě opustil. Milovala jsem jeho afro, tu koudel obarvenou na černo, milovala jsem jeho způsob hry florbalu. Odpustila jsem mu i nevěru, když s florbalkou na Štědrý večer usnul v náručí. Dokonce jsem si oblíbila i družinu jeho psů z Ťapky. Milovala jsem jízdu na "símu", kdy mu vítr čechral vlasy a já téměř uletěla. Milovala jsem jej i přes hodiny a hodiny strávené u počítače, kdy ani mé poštipovaní nevnímal a ani po mě nepřejel rukou. Ale on o mé přítomnosti snad ani nevěděl, a to jsem sním byla všude. Jen do sprchy a na vodácký tábor jsem se neodvážila. Můj milý deníčku, byl největším d-em v mém životě, d-em s velkým (D). Dokonce i na Malovice jsem si zvykla. Milovala jsem ho. Opravdu.

A on se nechal ostříhat a vyhnal mě!!!!! Nikdy, nikdy mu to neodpustím. Za trest se spustím s někým z ťapky, aby věděl, o co přišel. Jednou toho bude, Zilvar jeden, pekelně litovat!

Bleška

fejeton

Jedu takhle jednou do školy a vidím na přechodu chodce. Jelikož mi vyhláška přikazuje nechat všechny chodce přejít, zastavuji. Přijíždím do školy. Sesedám z mašiny, sundávám si helmu. Zatím to vypadá jako docela normální den. Nic neobvyklého se neděje a já nemám nejmenší tušení, že dnes přijde můj osudový den. Hovím si na svém místečku ve třídě a vidím naší paní třídní profesorku, jak naštvaně vbíhá do třídy. Už toto její gesto nevěští nic dobrého. A věru nic dobrého nepřichází. Sděluje mi, že jsem velice nepořádný chlapec a proto mi také uděluje napomenutí třídního učitele. Ach jo, proč je život tak krutý?






vzhled:
červený - modrý - oranž - zelený
CO NÁS ČEKÁ
nic