Přemek Totzauer

„Tak co bylo ve škole, Vozejčku?“ zeptala se paní Tyjelková a dál přepírala dres.

„Ále nic,“ začal Tyjelk. „Jo vlastně jo, dneska mě praktikantka na chemii, Blanka, požádala o ruku. Vím určitě že mě miluje. Celou hodinu se na mě dívala, pak se odhodlala, vzala mě za ruku, ale pak jen řekla:„Raději se zeptám tvé maminky.“ Už jí vidím, jak ve dvou sjíždíme Závod míru. Romantické tření šlapajících nohou a jen lehce orosená čela i po 24 hodinovém maratonu (jako v reklamě na Old Spice). To víš mami, láska je láska.“

„A co bylo dál,“ ptala se starostlivá maminka a mezi tím mu odpočítávala zrnka rýže (vyvážená strava).

„Také jsem měl zážitek s jednou učitelkou. Po hodině odhodila své dlouhé vlasy, poplácala dlaní katedru a řekla: „Přemku, pojď se mnou do kabinetu.“ Odsupěla, ale já za ní nešel, protože se tvářila moc vášnivě.“

„Ale prosim tebe, to sou řeči. A jaká byla cesta domů?“

„V pohodě. Jo a mami, koupila´s mi ten gel na holení nohou Weet?“

„No jo, ale tvůj oblíbenej růžovej už neměli, a tak jsem musela vzít fialovej. A co kolo?“

„Ále, zase mi někdo namontoval sedačku. Vždyť víš, jak to nesnášim! … A fakt růžovej neměli?“

„Ne, ale objednali ti celý balení. A Vozejčku, než půjdeš jíst, tak si jdi vyčistit zuby. Máš mezi nima mouchy. To ses zase smál celou cestu, viď? …“