Jakub Valta

V řevu rockerů (ne náhodou podobnému porodním bolestem) se pod pódiem v pohybech smrtelné křeče svíjí stovky obdivovatelů Krucipüsku. Jejich opocená nahá těla okrášlena dlouhými kaštanovými loknami (z nichž odkapává olej mastnoty) se pohybují v čemsi podobnému rytmu. Přitažlivá panděra hospodských povalečů (jaká to shoda, že všichni dovršují poslední měsíc těhotenství současně!) se chvějí vzrušením. "Druide!!!"

A v této společnosti mužného říhání po přemíře chmelu se pohybuje náš král, obdivovatel nejen Eltona a Radka Johnových, náš dokonalý Kartič, jen nepatrně "ovíněný"! Jeho téměř plynulé trhavé pohyby a následně úplně neschopnost pohnout se dokazují to, že požil opravdu jen Dobrou vod(k)u. Vždyť příroda degeneruje!

Svůdné pohyby založené na postupném vyskakování našemu hrdinovi snad vynahradí i zážitek z plzeňského hokejového kotle. I zde symbolika: ti, kteří se nemohou zaujetím nebo silou rumu ani hnout, vypadají jako z ledu.

Celá obec se chtě nechtě dozvídá, že: "Keltskej osud máme!"V tuto chvíli jsou již posluchači rockových symfonií kulturně i společensky unaveni jako dogy, takže nepostřehnou nástup stejnojmenné skupiny.

Po cestě domů (pakliže jsou schopni chůze) všichni s nezištnou láskou objímají lampy pouličního osvětlení.

Lahodně vonící směs fekálii a zvratků prostupuje poetickou atmosféru letního rockového festivalu. Svorný zpěv v záři zapadajícího reflektoru jako by hlásal: "Když delirirum miluješ, není co řešit!!!!"